Opuchlá, vzteklá astmatička - já před 10-ti lety.

Po několika astmatických záchvatech, kdy jsem moc nereagovala na léčbu, jsem se rozhodla, že s takovým způsobem života skončím a začnu jinak. Jakmile jsem se rozhodla, věci se daly do pohybu.

Na internetu jsem našla Empatii, absolvovala osobní konzultaci, dostala jsem doporučení - a ukaž holka, jak moc to chceš 🙂

Vyházela jsem z lednice nevhodné potraviny - takže všechny, protože jsem jedla všechno špatné. Pár dalších dní jsem jedla jen polívky, zjišťovala jsem, co mám vlastně jíst, kde to koupit a jak připravit. Dodržovala jsem všechna doporučení.

Asi po týdnu jsem začala hubnout (ztrácet vodu nahromaděnou kortikoidy, které jsem užívala) a začala jsem dýchat!

Po půl roce bylo po astmatu!

Bylo to velice rychlé, ale byla to spousta práce nejen na těle, ale také na duši.

Bylo mi řečeno - Odpusť. Ale co a komu? Vracela jsem se v myšlenkách ke všem, na koho jsem si vzpomněla, na křivdy, které jsem v dětství prožila. Chápáním dospělého se to jako křivda nejeví, ale kolikrát mě udivilo, jak moc mě daná situace zasáhla. A plakala jsem a smála jsem se a křičela jsem....a odpouštěla sobě i ostatním.

Deset let jsem bez astmatu a když to celé zrekapituluju, nebylo pro mě nejtěžší změnit životní styl, dokonce ani sáhnout do duše, ale poradit si s nabytou "svobodou". Jsem zdravá, co teď? Spoustu věcí jsem nemohla dělat, teď můžu...

Tak jsem se dala na studium, studuju dodnes a budu do konce života. Občas polevím v životosprávě, tak je mi špatně, a o to víc se pak musím snažit. Občas mám špatné myšlenky, tak se dostanu do situace, která vyžaduje k zvládnutí hodně pozitivních myšlenek a tak pořád dostávám na zadek a jsem odměňována.

Obrovská změna v mém životě je to, že vím, že věci, které se mi dějí, mají svůj důvod. Mnohdy také nechápu jaký, buď se zeptám, nebo prostě čekám, až se odpověď dostaví.

Občas je hodně těžké cítit se za svůj život odpovědná, ale vždycky když přijdou chmury, potkám někoho kdo je mi zrcadlem a já se vidím před deseti lety. A to mě velice rychle vyléčí a jdu na sobě makat 🙂

Lenka Ištvánková, Ratíškovice