Zde se můžete podělit o zajímavé citáty, které vás zaujaly!

[Petra Tehanova]

Když něco chceš, celý Vesmír se spojí, abys toho dosáhl. (Alchymista (1988)

Nejtemnější chvíle nastává vždy před úsvitem.

Každý člověk na Zemi, bez ohledu na to, co dělá, hraje vždycky hlavní roli v Hostorii světa. A obvykle o tom neví.

„Člověk miluje, protože miluje. Není k tomu žádný důvod.“

[Petra Tehanova]

Všichni vyrůstáme a měníme se. Všímáme si jistých slabostí, které je třeba napravit, a i když se někdy nerozhodneme pro to nejlepší řešení, stejně pokračujeme dál.
Záhir

[Petra Tehanova]

Bojovník své věří vlastní cestě a nepotřebuje tedy dokazovat, že cesta jiného člověka je mylná.
Rukověť bojovníka světla

[Petra Tehanova]

Zvolit si jednu cestu znamená zavrhnout všechny ostatní. Když se budete snažit kráčet po všech cestách, nakonec zjistíte, že nejdete po žádné.
Brida

Když putujete za svým cílem, všímejte si při tom cesty. Cesta nás učí, jak co nejlépe dorazit do cíle, a obohacuje nás, když po ní kráčíme.
Poutník

[Věra Bajerová]

Kdo umí prohrávat, umí žít

Nikdo z nás nevyhraje nad životem. Ten si vždy půjde svou cestou. Je lepší přijmout život jako nikdy neodhadnutelnou cestu, na níž stojí i patníky, které uvidíme, až když spadneme. A uvidět dříve nám život nedovolí. Snažme se, jak chceme, přesto vždy budeme druzí. Život nás nikdy nepustí před sebe, a když, tak jen proto, aby na nás čekal ne patník, ale přímo balvan. Přijmout život a smířit se s ním znamená pro nás smířit se s tím, že pravidelně budeme prohrávat, ať se snažíme jakkoliv tomu předcházet. Kdo se naučí očekávat prohru a vypořádat se s ní, aniž obviní celý svět, ten se naučí žít. Umění života je vlastně umění prohrávat.

Není to vysvobození ze strachu z prohry? Dlouho jste již neprohráli? Žádné obavy, co nejdříve nás konečně ona prohra zaskočí, konečně se věci mají tak, jak má být. Dobrá prohra je kořením života, konečně tak můžeme pocítit radost ze života, ale pozor! Čím více se šplháme ode dna, od bývalé prohry, tím více musíme předpokládat její další následnici. Žádná prohra není jedináčkem, má řadu sourozenců, kteří přispěchají, když je nejméně očekáváme. Platí, že když máme úspěch, plně žijeme. K úspěchu ale patří i prohra, i při ní plně žijeme, dokonce ještě intenzivněji, než při úspěchu. Už jste dlouho neprohráli? A jak na tu proradnou prohru vyzrát? Jen tehdy, když ji plně přijmeme, a budeme ji dokonce očekávat, nás již nemůže nijak zaskočit, naopak si řekneme: no to je dost. Tak to přece má být. V tu chvíli jste vyhráli, i když jste prohráli.

Prohrát neznamená pouze ztratit, nezískat, ale i třeba neudělat vůbec nic, obvykle prohrajeme, právě když nic neděláme. Prohra těch, kteří něco dělají, je tvořivá, pomáhá, je to umění života, ovšem u těch, kteří nic nedělají, je vzdáním se nejcennějšího co máme, života. Kdo chce plně žít, musí někdy i dost prohrávat, to proto, aby mohl zase vyhrát. Co pro nás z toho všeho plyne? Měli bychom mít rádi své prohry, nedívat se na ně jako na strašící pomníky minulosti, ale jako na smysluplnost života. Dokázat si říci: prohrál jsem, holt, stalo se, taky dobře. Zase jedna zkušenost, ale to nic, ta další bude jiná, tak další zkušenost. Jedné se vyvarujeme a do další míříme, jiné než předchozí. Žádná zkušenost nám nezabrání v další úspěšné prohře, třeba i malé, tu a tam, na níž zapomeneme po hodině, a jinou budeme zpracovávat měsíce. Prohra a úspěch, to jsou dvě opačné pravdy života.

Když v životě prohrajeme, nesmíme si říkat, že život je zlý a nás nespravedlivě postihl, to jenom žijeme. A co je nad život? A že někdy přijde i utrpení, budiž, přesto se nemůže stát smyslem života, a když trpíme, neznamená to, že život je utrpení, to jen zkoušíme život z jiné strany. Ale život!

Pokud jste dlouho neprohráli, těšte se, nebudete zaskočeni, naopak jen tak lze přelstít svou prohru, protože ten, kdo ji očekává, není zaskočen. Ztratí dopad na náš život, neskloní nás, jen potvrdí, neztratíme úsměv a jdeme dál, a kam jinam než od prohry? Sice k jiné, ale mezitím nabereme hrsti radosti života, které bychom bez permanentních proher neznali.

Takže, jak z toho ven? Radost ze života sedí v křesle proher. Chceme radost? Ano, ale jen když občas prohrajeme. Každá prohra předznamenává další radost a úspěch, těšme se na prohru a máme jistotu, že přijde radost, sice později, ale přijde.

Dr.Jiří Kučírek

[Věra Bajerová]

Deklarace sebeúcty.

Já jsem já.

V celém světě není nikdo, kdo by byl zcela jako já. Jsou jedinci v něčem stejní, ale nikdo se mi úplně nerovná. Proto všechno, co ze mne pochází, je opravdu mé, protože jen já sama jsem to zvolila.

Vlastním se celá:
 své tělo a vše, co vykonává,

 svou mysl a všechny její myšlenky a představy,

 své oči a obrazy všeho, co vidí,

 své city, ať jsou jakékoliv: hněv, radost, pocit marnosti, lásku, zklamání,
vzrušení,

 svá ústa se všemi slovy, která z nich vycházejí, zdvořilá, vlídná nebo hrubá,
správná nebo nesprávná,

 svůj hlas, hlasitý nebo tichý,

 všechny své činy, ať vůči ostatním nebo vůči mně samé

 svou fantazii, své sny, své naděje, své obavy,

 všechna svá vítězství a úspěchy,

 všechna svá selhání a chyby.

Vlastním se celá, proto se mohu sama se sebou důvěrně obeznámit. Tím mohu i sama sebe milovat a být k sobě v každém směru přátelská. Pak umožním celé své bytosti pracovat ve svém vlastním zájmu.
Vím, že jsou ve mně věci, které mě matou a jiné, které neznám. Ale pokud jsem sobě přítelem a mám se ráda, mohu směle a s nadějí hledat řešení těchto neznámých věcí a cesty k lepšímu poznání sama sebe.
Ať vypadám a zním jakkoliv, ať říkám a dělám cokoliv a cokoliv si v dané chvíli myslím a cítím, jsem to já. To je autentické a ukazuje to, kde v dané chvíli jsem.
Když později posuzuji, jak jsem vypadala a zněla, co jsem řekla a udělala a jak jsem myslela a cítila, může se ukázat, že něco bylo nesprávné. Mohu odvrhnout nesprávné, podržet co se osvědčilo a zavržené nahradit novým.
Vidím, slyším, cítím, myslím, mluvím a konám. Mám nástroje k přežití, ke sblížení s jinými, k tvořivosti, k nalezení smyslu a řádu ve světě lidí a věcí, který je mimo mne.
Vlastním se a proto mohu sama sebe řídit.

Já jsem já a je mi dobře.
Virginia Satirová

[Ludmila Novosádová]

„Nejlepším lékem proti jakýmkoli potížím jsou znalosti. Člověk nechátrá počtem let, ale počtem chyb. Vzděláním se můžeme chybám a tedy i chátrání vyhnout.“ Tenhle citát je mi velmi blízky.
Krásný den a usmějte se.Lidka

[Miluška Matoušová]

děkuji za toto vlákno, jste úžasní!!!

„Jsem proto, že se milovali. Tak jen pokračuji a miluji.“ Miluška

[Petra Tehanova]

Šťastny ať jsou všechny bytosti.

Být tak silný, že nic nemůže narušit váš klid mysli. Přát zdraví, štěstí a prosperitu každé osobě, s níž se setkáte. Přivést všechny své přátele k pocitu, že v nich něco je. Vidět vše z lepší stránky a dovést svůj optimismus k naplnění. Myslet jen na to nejlepší, dělat jen to nejlepší a očekávat jen to nejlepší. Být nadšen úspěchem jiných, jako by byl váš vlastní. Zapomenout na chyby minulosti a pokračovat k větším úspěchům v budoucnosti. Být vždy dobře naladěn a na každého, koho potkáte, se smát. Věnovat tolik času sebezdokonalování, že nemáte čas kritizovat jiné. Být příliš velký pro starosti, příliš ušlechtilý pro zlost, příliš silný pro strach a příliš štastný, aby připustil sílu obav, a také příliš v pohodě, aby mohl připustit přítomnost potíží.”

Christian D. Larson, 1912

[Jana Mojová]

Úsměv …Je dobře,že si ho nelze koupit,ani půjčit,ani ukrást,
protože má hodnotu okamžiku,kdy se daruje.(neznámý autor)

[Autor]

Příspěvky